V neděli 27. listopadu jsme se v přátelské náladě sešli před stromkem, který jsme slavnostně rozsvítili. Děti z obce nám zprostředkovaly krátký kulturní program, ve kterém nechyběl tanec, tématické básničky ani známé koledy, které jsme si mohli zazpívat společně. Ochutnali jsme dobré řízečky, sladké i slané drobnosti, které sousedé přinesli na společný stůl, svařák, medovinu nebo čaj. Po dvou letech jsme se tak vrátili k oblíbené tradici. Jako bonus máme ke čtení adventní příběh, který je plný naděje.
Hořely čtyři svíčky na adventním věnci, tak tiše, že bylo slyšet, jak svíčky začaly hovořit. První svíčka vzdychla a řekla: „Jmenuji se Mír“. Moje světlo sice svítí, ale lidé žádný mír nedodržují.“ Její světélko bylo čím dál tím menší, až docela zhaslo… Světlo druhé svíčky zakmitalo a svíčka řekla: „Jmenuji se Víra, jsem ale zbytečná, lidstvo nechce nic o Bohu vědět, nemá tedy cenu, abych svítila.“ Průvan zavál místností a druhá svíčka zhasla… Tiše a smutně se ke slovu přihlásila třetí svíčka: „Jmenuji se Láska. Už nemám sílu, abych hořela. Lidé mě odstavili na stranu. Vidí jen sami sebe a žádné jiné, které by měli mít rádi.“ A s posledním záchvěvem zhaslo i toto světlo…V tom vešlo do místnosti dítě Podívalo se na svíčky a řeklo: „Vy musíte přeci svítit a ne být zhaslé! “ A skoro začlo plakat… V tom se přihlásila ke slovu čtvrtá svíčka a pravila: „Neboj se! Dokud já svítím, můžeme ostatní svíčky znovu zapálit. Jmenuji se Naděje!“ Zapálilo dítě od této svíčky zápalku a rozsvítilo znovu ostatní svíčky. Plamen naděje by nikdy neměl ve Tvém životě zhasnout… …a každý z nás by měl plameny: Míru, Víry, Lásky a Naděje, neustále udržovat.
